Až jednou

Až jednou budu sedět na lavičce z rosy,
pít oheň a hořet ve vodě,
chytni mě za pramen řas
a pošeptej křikem, že
mě potřebuješ.

Až jednou budu padat nahoru
a smát se v bolesti,
obejmi mě ostnatým drátem
a dokaž mi nevšímavostí,
že mě miluješ.

Až jednou zapomenu dýchat
a z nebe budou padat kopretiny,
dýchni mi do žil smrt
a ukaž mi mrazivou touhou,
že mě chceš.

Až jednou neuhodnu tvoji hádanku
a bílá holubice přinese mi smůlu,
setni mi hlavu hedvábím
a přísahej zkříženými prsty, že
mě nezabiješ...