Usmál ses
očima plnýma vášně
a nechal si mé vlasy
tančit okolo prstů
jako tisíce malých
dovádivých hadů
lačných stejně jak myšlenky
palčivě probouzející se k ránu
ve hvězdách
co slunci slíbily by svět
za cokoli co ještě oddálí je
od úsvitu
jsi stále mnou...
i když paprsky náhle
odemknuly nebe
a noc
jak potulná milenka osamělých rán
jen tiše mizí v nejasnosti
posledního polibku
na rozechvělá křídla.
chřestýší...
30.09.2014 00:21:33 | enigman
Kéž uměl bych takhle psát já...
26.09.2014 19:44:56 | Earl
Moc hezky napsané, v mém případku bych napsala..noc ač rodu ženy, je potutelný a lačný milenec..tak svádivý k nepravostem louhovaným kávou:-)
21.08.2014 07:19:45 | básněnka
Díky za milou návštěvu, básněnko :) a možná by se ještě hodilo dodat cosi o povaze kočičí, krásné a neopakovatelné však pomíjivě toulavé.. :)
21.08.2014 11:20:38 | Sýkorka07