Chladný bodec vryl se mi do duše,
že je konec srdce hlásí.
Po tmě trhám staré retuše,
kulhající lásku má nenávist zháší.
Černý déšť co mi oči zžírá,
pavučinu plete nepevnou.
Žárlivost mé údy svírá,
a tak se stávám nevěrnou.
Nevěrnou lásce, nevěrnou tobě...
snad na to přijdu až odpustím sobě.
Žárlivost prý je rozsvícená lampička lásky,ale když svítí příliš silně,pak si,milý motýlku,sama můžeš spálit svá něžná křidélka!Vím o čem mluvím...TAK NĚJAK JSEM SE STAL PO ZTRÁTĚ KŘÍDEL MRAVENCEM - DĚLNÍKEM...
19.05.2007 11:48:00 | Kozoroh 1