Vzpomínám

Opět tu sedím, s hlavou svěšenou,
Opět se ohlížím na minulosti stín,
Opět se sektávám s myšlenkou trápivou,
vtlouká se mi do duše jak do dřeva klín.

Vzpomínka překrásná, srdce mé ničí,
Dokola vrací se, znovu a zas,
Myšlenka hrozivá, co ze smutku klíčí,
z horoucí vášně zbyl jenom mráz.

Jeden rok vášně a půl roku strasti,
teď zbývá jen čekat co přijde dál,
zda chytí mne život do další pasti,
nebo jím propluju jako král.