Cestovatel

Rovně až do rána
padáme bez lana.

Kolik let stačí,
než zemřeme v pláči?

Rozcestí bez značek
s bezpočtem zatáček.

A po tvém boku
už spěchám sto roků.

Věčně mým poutníkem
co šlape tam, či sem
vždy po mém břiše...
pak necháš se slyšet,
že děláš to z lásky!

Když češeš mi vrásky,
věrně čekám.

Na cestu… někam.