Cítím v sobě zklamání,
co přetrvává a nahání,
mi strach a husí kůži,
jako by mě probodaly noži.
Už nechci cítit tyhle pocity,
se zblázním ze samoty!
Nemám koho milovat,
tak co mám dále malovat?
Už nemám pro koho žít!
To je jako bych neměl co pít.
Nejspíš budu nadále snít,
že jednou nejdu a budu mít.
Radost z toho dlouhého čekání ,
trpělivost růže přináší!
Naprostá nádhera.....takové pocity sem zažívala a ta básnička je věrohodně zachycuje.....až se mi zní málem vrátili:)
29.01.2007 18:33:00 | Haydée