Anotace: Trochu vzteklá, ale v důsledku myslím milá :)
Až tvůj pohled
zas bude se mě ptát
proč uprostřed cesty nechávám tě stát
kde dříve dva jsme byli,
dovol mi se smát.
Nejsilnější pocity-
v tichosti shnily.
Je pozdě litovat.
Třeba dojdeš sám...
tam kam jsme snili.
Posvátné slovo- svědomí...
Zpytovat!
Pro pláč, ne mně,
Tobě zbyly...
oči... jež nevidí
že k smrti zarputile
o život se bijem.
Zakaž mi se smát
když rozhodnutí svá provinile
na dlani přehazujem.
Nikdy není pozdě litovat...
Tak nestůj, když měl bys utíkat
zkusit to znova...milovat.
pro: první část, délka, téma, plynutí, které prakticky nedrhne.
proti: v druhé půli se báseň jaksi zlomí a už nemá ten šmrnc první části. čím to je? první půlka mi vyzní s nadsázkou, má takový lehce ironický nádech, ta druhá to předchozí jakoby popírá.
ale jinak je to dobré, nevidím v tom zásadnější problém. číst se to dá, není to o ničem a je vidět, že autorka není jen "vypisálek" od stolu, který si něco napíše a pak žije dál vlastním životem.
pokud mohu soudit, autorka píše o tom, čím žije a žije tím, co píše.
13.08.2015 19:27:00 | CoT