Závrať

Byla jsi dnes krásně němá,

očima šeptala si „to se nemá“,

já trhal okvětí tak vláčně,

pil krev Tvou z osrdí lačně.

Mám už tělo mé blíž Tvé výhni,

už je to neodvratné, oba dva třesme se,

na horkých tvářích růže z žáru vykvete,

do srdce lásku nám bože dýchni,

řekni jen, kdo nás dva ráno rozplete?