Už nikdy

Nebude už úsměv její plný třpytek bílých, plný medu
Nebude už polibek, na který zapomenout nikdy nedovedu.
Nebude už její štíhlá noha, v noci přehozená přes mé tělo,
Vzpomínky na její náruč teplou..., až u srdce mne zabolelo.
Jen já vím, že sny tu zůstanou a zahřejí mou bolavou duši,
Jen dávná láska má, už navždy ztracená, asi jen tuší,
Že v srdci navěky ji nosím, hýčkám a ví jak stýská se mi...