Ta - kniha, co nese můj podpis

Žena bez úsměvu,

jako kniha bez obsahu.

Tak se mi jevila.

Věnovat pár řádků papíru bílému.

Potisknout obálku jejich jmény,

alespoň to byla idea.

Napsal jsem pahýl.

Pak jej odložil, s vědomím,

že to bude na dýl.

Zprvu jsem tomu říkal úvod.

Tehdá to přišlo.

V potemnělém plášti,

plnil jsem si kapsy záští.

Přál jsem si nemít důvod.

Vrátil jsem se k pahýlu,

psal jen smutná slova.

Společný jmenovatel: zloba

Všechno zhořklo...

Bez vzpomínek, bez citu.

Oprášil jsem lopatu.

Obsah jsem tam uschoval.

Úvod mám,

závěr mám,

obsah nechám zakopán.