Dvakrát do jedný řeky

V tom mlžným oparu,
co za oknem visí,
vidím stín nezdaru
co zažila sem kdysi.

Když sem mu podala
svý srdce na dlani
a celá se schovala
u něho v náruči
v tý teplý kukani
který sem věřila
že štěstí zaručí
a ona ho zmařila

A Ty tu teď stojíš
a šeptáš mi ty samý slova
oba víme, že se bojíš
a já mám strach, že přijde znova,
ta nekonečně velká láska,
co neskutečně bolí,
(když končí)
na prach se ti duše drolí,
a srdce přesně v půli praská...