Zbořené zdi

zkusím si představit že jsem posledním člověkem na zemi
že už nikde nikdo není a já jsem tak sám
že můžu cokoliv
ale vlastně nedokážu nic
už nežijí ani včely
ani psi
ani jejich boudy
zdi jsou opuštěné
a zbořené
no tak mi to řekni
čekám na to celou věčnost
chci se zamilovat
ale jenom se usmívám
na nebi jsou stále ty samé hvězdy
které tam byly když jsme ještě žili
dívají se na mě svýma očima
říkají že jim nepatří
že jsou tvé
zkouším si tě představit ve světě
ve kterém pro tebe nemám místo
ve světě který by ale měl být otevřen všem dokořán
až bude svět prázdný jako tvoje hlava
půjdu s tebou kamkoliv mě vemeš
lásko