Husí kůže
Husí kůže
Picassovské křivky
jsme dvě sochy z Říma
záře přes pergamen
tichý dech;
jsi stříbro v dlaních zlatníka
dotknu li se tě
exploduješ
a kouzlo se zlomí
pozoruju jak světlo se lomí
o křivky klavikul, žeber
v bouři vzdechů dvě zmítající se těla
políbím li tě zahyneš
jak sněhová vločka na rtech touhy
v hrudi mi vzkvétá prskavka
tělo se mění v bublinkový koktejl
paže stanou větvovím
a nohy nebem
jsi slunce v objetí Ikara
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
no jo, žárovka aby nepálila, zároveň nehřála a nerozprostírala světlo :-)
10.12.2014 22:12:24 | zelená víla
...Tvá báseň svítí jako žárovička,ovšem ta klasická,ne ta úsporná.....
/úsměv/....Ji.
09.12.2014 21:49:24 | jitoush
Tak to budete mít asi hrany:-) pro ty křivky z Říma, jsou žebra žárovky..jen objímat je zpříma, pak řvát, dva mosty v každé kosti a ústa rozbít o iluze, jen ten kdo miluje, ten umí snít a líbat tuze...
09.12.2014 14:02:17 | básněnka
