přetahovaná

světlem je nebe otevřené

jaro praská voní v keřích 

a něco z ticha dřívějších nocí

muže přitahuje k ženě

žena má z muže stejný pocit

a slova jsou past 

v níž spočineme

nad obědem v sukni sedíš

a tvá ňadra pod košilí 

skoro vyzývavě na mě hledí

hovoří velmi přirozeně

každého obrysu si všímám

doteky prstů místo odpovědí

a když se k sobě přitiskneme

nahým tělem zaříkáváš stud 

ode mne k tobě šepot běží

na všech místech když tě laskám

z hlubiny kámen nebyl ještě vyzvednut

a tma je tak svěží dráždivá jak láska

čím asi budou tvé dny i rána jiná 

až ucítíš mě v hloubce svého klína ?