přetahovaná
přetahovaná
světlem je nebe otevřené
jaro praská voní v keřích
a něco z ticha dřívějších nocí
muže přitahuje k ženě
žena má z muže stejný pocit
a slova jsou past
v níž spočineme
nad obědem v sukni sedíš
a tvá ňadra pod košilí
skoro vyzývavě na mě hledí
hovoří velmi přirozeně
každého obrysu si všímám
doteky prstů místo odpovědí
a když se k sobě přitiskneme
nahým tělem zaříkáváš stud
ode mne k tobě šepot běží
na všech místech když tě laskám
z hlubiny kámen nebyl ještě vyzvednut
a tma je tak svěží dráždivá jak láska
čím asi budou tvé dny i rána jiná
až ucítíš mě v hloubce svého klína ?
Komentáře (17)
Komentujících (6)
Doporučit
Tiskkrásné jiskření... mám ráda detaily a tady krásně rezonují...
10.12.2014 19:08:48 | zelená víla
možná až moc, psáno jako v horečce :-)
10.12.2014 20:59:01 | josuatree
ale tohle je krásná horečka.. užívej si to...:-)
10.12.2014 21:12:07 | zelená víla
to je hodně minulá horečka, ze šuplíku ... ale díky za přání :-))
10.12.2014 21:40:56 | josuatree
já mám šuplíky ráda, ukrývají krásná tajemství... :-) ale mimo šuplíky jsou... a díky našim prožitkům, díky ...
10.12.2014 21:44:52 | zelená víla
to já děkuji za ohlas :-)
10.12.2014 21:49:03 | josuatree
...na dřeň....Ji.
09.12.2014 23:05:11 | jitoush
to je, panečku, milostná poezie par excellence :-D
09.12.2014 22:10:51 | Frr