Kopí

Podával jsem Ti svou dlaň,

a volal na Tebe „Pojď, vstaň“.

Nabízel Ti svou náruč,

roztavit chtěl tu obruč.

Nabízel jsem Ti své srdce,

však teď je mi jen trpce.

Byla jsi pro mě jen tou jedinou,

na Tvé hrudi, doufal jsem, že mé rty spočinou.

Že naše srdce ve společném rytmu budou bít,

a v duších rozprostře se mír a klid.

Však teď vládne jen smutek,

odmítla jsi můj dotek.

Škoda, moc jsem o Tebe stál,

však nezbývá mi než žal.

Mé oči jen v slzách se topí,

v mém srdci je studené kopí.