Co na tobě miluju

Mám ráda, jak nahlas říkáš všechno, co si myslíš,
miluju tvoje rozpaky, když se občas zmýlíš.
Mám ráda tvé nápisy na tričku a neposedný pramen vlasů,
miluju tě za tu ochotu hledat v každém vnitřní krásu.
Mám tě ráda za tvou upřímnost a že jsi nikdy nebyl lhář,
líbí se mi opírat o tvé rameno, jako klesat na polštář.
Mám tě ráda pro tvou snahu rozesmát mě i v té nejhorší chvíli,
miluju tě bez výhrad - a ten pocit pořád sílí.

Miluju způsob, jakým píšeš písmeno "er",
líbí se mi i to, že ke mně občas nejsi fér.
Mám ráda okamžiky, kdy mě dokážeš vzteky rozpálit do běla,
miluju tvou zlomyslnost skrytou za nevinnou tváří anděla.
Miluju způsob, jakým mě uvádíš do rozpaků a nutíš mě se stydět,
mám ráda, když mě obejmeš a zašeptáš, že ti budu chybět.
Nejvíc ale nenávidím sama sebe za tuhle báseň, která navždy zůstane schovaná,
nejvíc ze všeho nenávidím bitvu o naši budoucnost, když předem už je prohraná.