Nová naděje

Podívala jsem se do Tvých očí a jsem ztracená.
I když si často připadám ocelí kalená,
při Tvém úsměvu mi měknou kolena.

Čím jsi mě omámil? Fotky můžou lhát.
Přesto se mé srdce k Tvému chce brát.
Nevím, zda Ty budeš mě mít také rád,
moc doufám, že se k sobě budeme znát.

Skutečné setkání je hudbou zítřka,
že Tě zná, pocit má, srdce mi naříká.
Asi láska mě zasáhla, a tentokrát prudce,
doufám a bojím se o zlomené srdce.

Tvá tvář mě v myšlenkách stále provází,
pořád se dostávám s láskou do nesnází.
Naděje, že tentokrát stane se správné,
zatím mi nehasne, však bojím se, vážně.

Tak silný cit, myslela jsem, ve mě už není,
pak najdu Tě (na chatu!) jako zjevení,
po zádech mráz běhá, v žaludku kámen,
s kloudnou větou je pomalu ámen,
z hlavy Tě dostat nemůžu (a nechci)
ať vezme čert ty každodenní kecy.

Ač běžně do všeho po hlavě se dávám,
tentokrát brzdím, docela váhám,
Tvou vysněnou nejsem a nemusím být,
lepší si zasloužíš za první mít.

To hlava mi vymýšlí, a srdce dál sténá,
zkusit to je tentokrát fakt tvrdá měna.
Ale hlava dubová dává si čas,
nepoučitelná beztak zkusím to zas,
a skočím.


A uvidím, jestli si zase nabiju čumák...