V zapomnění skrýt se,
tak jako kdysi,
vzpomínat na všechny tvoje rysy
a křivky těla, co bývalo dříve moje,
účastnit se nekonečného boje
a stále lhát.
Tvrdit sám sobě, že nemiluji Tě
a mám Tě jenom rád
mi jde stěží,
roky mého života běží,
ale srdce se stále upíná do minulosti,
k Tobě,
stále Tě mám v sobě
a neumím jít dál.
Ani po tolika letech nepřišel den
kdy bych se Tě vzdal.
Přesto vše se Tě nesnažím získat zpět...
Kéž by to tak bylo,
a snažil jsi se dál,
kéž by vrátit se to dalo,
však život půjde dál...
14.02.2015 22:22:48 | Leedram
přesně takhle to chodí a ty jsi to opravdu nádherně napsal,úplně jsem se vžila do situace :-)
14.02.2015 17:50:40 | střelkyně1