Co tě nutí křičet?

Už mi prosím neříkej
Jak ses měl a cos dělal
Protože jistě vím
Že by ta bomba uvnitř mě vybuchla
A já bych už znovu nemohla číst tvoje oči

Už se nestarej
O to co jsem prožila já
Jinak skončíš v moři mých myšlenek
A pohltí tě to tak
Že nebudeš schopný znovu vstát

Radši mi řekni
Co máš na světě rád
A věř mi že se to naučím milovat
Řekni mi co tě nutí křičet
A mlátit pěstmi o zeď
Protože všechno tohle cítím
Když myslím na tebe

Sedni si a dívej se mi do očí
Protože mě to uklidňuje
Klidně mi odříkej
Oblíbenou pasáž z tvojí knížky
Bude to moje modlitba

A já ti na oplátku
Řeknu báseň od Bukowského
Protože víc neumím
Můžu ti možná tak sdělit
Jak mi dehet ničí plíce
Jak pohlcuje mojí duši
A jak se přitom cítím dobře
A zároveň mám chuť vzít nůž
Vrazit si ho hluboko do mysli

Lehneme si do stínu stromu
A budeme čekat
Ukaž mi svoje oblíbené místo
Bude to můj domov
Řekni mi o svých plánech
Protože si budoucností nejsem jistá

A jestli mě máš aspoň trochu rád
Tak mi ty sny splníš
Usměj se na mě
Jinak nemá cenu žít
A já můžu tu bombu zničit
Zahrabat jí hluboko do země
A čekat koho postihne