Anotace: Nemám ráda popisy. A už vůbec ne ty stručné. Prostě v nich nejsem dobrá, tak si pod tímhle nesmyslným textem představte něco hlubokého.
Už mi prosím neříkej
Jak ses měl a cos dělal
Protože jistě vím
Že by ta bomba uvnitř mě vybuchla
A já bych už znovu nemohla číst tvoje oči
Už se nestarej
O to co jsem prožila já
Jinak skončíš v moři mých myšlenek
A pohltí tě to tak
Že nebudeš schopný znovu vstát
Radši mi řekni
Co máš na světě rád
A věř mi že se to naučím milovat
Řekni mi co tě nutí křičet
A mlátit pěstmi o zeď
Protože všechno tohle cítím
Když myslím na tebe
Sedni si a dívej se mi do očí
Protože mě to uklidňuje
Klidně mi odříkej
Oblíbenou pasáž z tvojí knížky
Bude to moje modlitba
A já ti na oplátku
Řeknu báseň od Bukowského
Protože víc neumím
Můžu ti možná tak sdělit
Jak mi dehet ničí plíce
Jak pohlcuje mojí duši
A jak se přitom cítím dobře
A zároveň mám chuť vzít nůž
Vrazit si ho hluboko do mysli
Lehneme si do stínu stromu
A budeme čekat
Ukaž mi svoje oblíbené místo
Bude to můj domov
Řekni mi o svých plánech
Protože si budoucností nejsem jistá
A jestli mě máš aspoň trochu rád
Tak mi ty sny splníš
Usměj se na mě
Jinak nemá cenu žít
A já můžu tu bombu zničit
Zahrabat jí hluboko do země
A čekat koho postihne
Tohle je vydařený kontrast bytí milujícího a milovaného. Snad ta bomba nepostihne nikoho. Jo, a jsem moc ráda, že jsem potkala člověka, kterému též tyhle anotace přijdou spíše hloupé ;)
24.11.2016 22:10:58 | tvoje líčko. ale můj ďolíček
ST velmi silné emoce, krásně napsaná.
Příliš mnoho miluješ...
08.03.2015 23:12:38 | Malá mořská víla
Opět moc děkuju. Jak tak vidím, vděčnost může být těžké vyjádřit, každopádně mi tvé komentáře zlepšily náladu. Děkuju. :)
08.03.2015 23:28:54 | margaretm
Musel jsem dlouho hledat, než mne něco zaujalo, až jsem narazil na tu bombu - ta jediná měla něco do sebe.
05.03.2015 06:54:18 | lexus