Sedm životů

Anotace: Jakási báseň napsaná v euforii.

Zamilovaná a opilá
Ovšem do jisté společenské míry
Vytírám podlahu
A sleduju ty tmavé vzory
Na kachličkové podlaze
Které vytvářím vodou
S přílišným množstvím mýdla na podlahy

Myslím na tvoje krásné oči
Které mění barvu
Každou další myšlenkou
Kručí mi v břiše ale nemůžu jíst
Neodsuzujte mě za to
Že nemám sílu žít
Protože žiju ráda ale jen když jsem s tebou

Sleduju lustr
Z pochybného materiálu
Jak se naklání na obě strany
Jsem v izolaci sama sebe
A zářím barvami jako ta žárovka
Schovaná za bílý papír
Toho kulatého lustru

Počítám od jedné do sedmi
Zavírám oči
A doufám že to zabere
Tisknu k hrudi čtyřlístek
A kreslím na zeď podkovy
Tužkou co jsem našla v obchodě
Přísahám že jsem za ní zaplatila

Protože i ta tužka měla příběh
Má ho a bude mít
A jestli ne tak ho nakreslím
Nebo napíšu
Možná se mnou bude navždy
Vím že je to nepřesný pojem
Ale moc bych jí to přála

Obraz mám nějaký zamlžený
Mám pocit že vidím žlutě
A jestli ano tak co je to za emoci
Ví to vůbec někdo
Nebo si musím odpovědět sama
Klidně to najdu v knížkách
Nejsem si jistá jestli mluvím vážně

Zírají na mě plakáty
A volají mě k sobě
Do umělého světa
Plného barev a smíchu
Jenže já říkám ne
Zmítám se v bolestech
Ale i tak budu radši tady s tebou