Vzpomínám, na den,
kdy jsem se rozloučila,
na ten den, kdy jsem odešla
i na to, že to bylo konečné,
když jsem ti poslala své myšlenky.
Teď jen tiše tlumím,
bolest z odloučení,
neboť vím, že se už nikdy
tvé lásky nenadechnu.
Teď ale jen tiše trpím,
proč jsem tě nechala
odejít ze svého života?
Nemohla jsem tušit,
že tě budu tolik potřebovat.
Nemohla jsem vědět,
že uvnitř zůstaneš.
V mém srdci zůstaneš.
Kdybych jen jedinkrát ještě
mohla s tebou mluvit,
říct, jak mě všechno mrzí.
Jen jedinkrát uvidět v tvých očích
všechnu lásku, kterou jsi měl.
Dát ti vědět, že mi chybíš,
ještě jednou tě rozesmát
a možná i políbit.
Ale v tichosti pláču,
protože je pozdě,
a já vím, že se tvé lásky
už nikdy nenadechnu.
radši se nadechni vzduchu...ozón je fajn...a je v něm spousta jiných vzruchů...
17.03.2015 11:09:49 | enigman