V poutech vyhladovělý
dívám se prázdným pohledem
jako piha v bledé tváři
co úsměv pro ni nenalézám
zůstávám viset žíznivou touhou
na kříži koloběhu cest
můj život je náhle osamělý
v krvi mám známou píseň válečníka
příběh co vzpomíná jak zavřel jsem oči
před tvou svátostí aby mi neunikla
však zničen tvým kouzlem pohádek
do hrobu uléhám
Do hrobu ne Marcelko, tam by ti to neslušelo.
12.04.2016 16:42:37 | Mácha
Válečník se sice nevzdává, ale tuhle bitvu stejně nevyhrajeme, zatím uléhám jen do postele ale i na ten hrob by měl být člověk připraven, básnička je krásná, pravda.
30.12.2015 22:43:18 | carodejka
válečník se nikdy nevzdává...to radši uléhá...
07.04.2015 07:57:19 | enigman
neveselo, truchlivo a prec krasno
30.03.2015 12:40:09 | James Libustka