Nenacházím

Stále tu chodím,
jak v bludném kruhu,
své dny počítám.
Bahnem se brodím,
slunečné dny
už ani nevnímám.

Po stezkách temných,
asi se procházím,
nevidím lásku svou.
Ve spleti jemných
cestiček maličkých
nevidím radost svou.

Kde hledat mám,
sám sebe ptám se,
potichu přemítám.
Stojím tu sám,
opuštěný, uprostřed lidí,
přemítám, že to vzdám.

Stále se ptám,
proč život takový,
krutým se zdá?
Co vlastně mám?
Jsem asi bláhový.
Neslyším, jsem jen tvá!