Rozpad

Anotace: Všechno krásné, prý, jednou skočí a já měl za to, že některé krásné věci přetrvají navždy.

Bolí to a stále více,
ostnatý drát vně mé mysli,
dohasíná poslední svíce,
už víc čas není na nesmysly.

Bolí to, i když stále věřím,
to přání se nevyplní,
horký den, i přesto však sněží,
nás dva mráz už jen naplní.

Bolí to, stále slova hledám,
ty narážejí na tvrdou zeď,
otázky-odpovědi nemám,
strach zůstává i právě teď.

Bolí to a nikde v dálce,
žádný teplý světlý bod,
tma začíná, pár slov v obálce,
komu říct, prosím, mne vysvoboď?

Bolí to, když krajina se bortí,
slunce zapadá v nenávratnu,
slzy derou se a hrdlo kroutí,
spousta děr na ně žádnou záplatu.

Bolí to, prosím o odpuštění,
dovolávám se prázdnoty,
odchod pryč a opuštění,
temný úpadek do nicoty.

Bolí to, když míjím věci
a na odchod chystání,
kde je to naše navždy-přeci?
Jen to, co zlé zvěsti nahání.

Bolí to a krev se valí,
do hlavy a ze srdce,
nepopsatelně mě pálí,
jen tak si teď podat ruce.

Bolí to a mizí štěstí,
s ním mizí to všechno společné,
žádné zatajované neřesti
a obvinění zbytečné.

Bolí to a stále hlouběji,
vniká hrot tupého kopí,
slova utopená v beznaději,
tam i já s nimi se topím.

Bolí to, když vidím zítřky,
bez Vás, nejsem celistvý,
letmé zamávání za dvířky,
pusto prázdno jest mé dědictví.

Bolí to a stále se vracím,
řešení rovnice bez výsledku,
zkouším znovu, pořád se ztrácím,
žádná proměnná, spousta následků.

Bolí to, nikdy nezapomenu,
slib věčného pouta uchovám,
oblak naděje nerozeženu,
neuteču, nikde se neschovám.