Se ztrácejí...

Asi se ztrácím v neznámu,
a loď břehu dotkla se.

Asi si přeji po ránu,
Tobě do náruče stulit se.

Ale nemohu...

Asi jsem zmatená ze všeho,
když zlatý déšť pomalu opadal,
asi jsem smutná z toho,
že do srdce mi zase někdo zabodal.

A já jemu

Asi je bezvětří a brzy přižene se vánice štěstí,
asi je deštivo, když smutno ti je a nebo sněží.
V srdci, co rozmrzá,
v srdci, co praskly mu okovy.

Když do očí ses mi podíval,
když se moje rty usmály...

Vím, že v tajných chvílích přemýšlíš,
a tiše bloudím ulicemi múz.
Vím, že v tajných chvílích, ba i veřejných,
přeješ si vidět na obloze Velký vůz.

Vůz štěstí a čtyřlístek lásky,
poselství v srdcích ukryté...

Vůz štěstí a střevíček lásky,
když usměješ se pokaždé
při vzpomínce...

Vzpomínce na oči, na rty, na ústa...
Vzpomínce, kdy přál by sis vyrůstat
v zajetí krásy...

Bolí mě hlava a u srdce píchá,
bohužel nejsme v pohádce

Bolí mě hlava a u srdce píchá,
když dva milují se, ale osud to nechce...

Proč jsi mi osude do cesty vstoupil,
postavil další bolavou překážku.
Proč jsi mi osude do cesty vstoupil,
uprostřed alpských hor a zámků.

Uprostřed zahrad rozkvetlých,
cos chtěl mi říct?

Uprostřed hladin řek, mít strach, bát se jíti zpět,
ale nemoci dopředu...

Co jsi to osude vymyslel za hru,
když myšlenky se ti vracejí...
A dvě srdce se ve spletitých stezkách hor,
v zápalu vášně ztrácejí

Se ztrácejí..