Zavírám oči...

Zavírám oči a tvé rty se do posměšné linky kroutí.
Vysmíváš se…
Semknu dlaně.
A má mysl se hroutí.

Poslední zastávka.
Zastávka na naší trase.
Na trase, kde bylo vyřčeno tisíce vět.
A přesto upadly všechny v zapomnění.
Za zbořenými zdmi, které už nejdou dostavět.

Zavírám oči.
Ruce mi svážeš černou stuhou.
Uzlem, který už nikdy nerozvážu.
A tvůj smích se kolem mě točí...

Kolena klesají k zemi.
Tělo padá.
A víra se ztrácí v myšlenkách a v otázkách.
Na které už nikdo neodpoví.
Tvůj hlas se začíná ztrácet v dálkách...

Zavírám oči.
Už nade mnou nestojíš...