V objeti
V objeti
V objetí
Hedvábných ran,když mě drtíš
Pod koly řetězů praskajících
Pod strunami démonů na dně zamčených
V objetí
Doteků z alabastru a růží z marcipánu
Ran vystupujících v každém ránu
V každém pomyšlení na tebe
V každé vzpomínce ...srdce se zmítá
A v okovech praskají city mé
V každé vzpomínce...srdce to sžírá
Sžírá, že není v blízkosti tvé
Tolik
Tak moc
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Jo, kdyby to jen šlo vyndat a nechat schované třeba ve skříni, na ramínku jako obnošený kabát. Jenže to nejde. Člověk se musí prostě zvednout a zas jít. :O)
26.05.2015 18:51:52 | Tichá meluzína
Uplna pravda :) tak tedy,zvednout se a hledet dopredu! :)
27.05.2015 21:18:07 | Airen