Lekce počárkovaného Anděla

Anděl, co křídla měl
A k tomu i pokérovaný záda…
Já květinou vzhlížející k němu…
Naivní, hloupá, majíc ho ráda.

Bože to jsem udělala BLBOST !!!!

Nebyl to „Anděl, co mě dostal na povel“
Byl to ďábel, co dal mi na prdel.

Hlavu satana skrýval mezi perutěmi
A já tu lebku líbala..
Černá energie se všemi příchutěmi.

Odporná tvář nalitá černým inkoustem
V přikrčeném obrazu s pařáty u tváře…
Chtěla jsem jednou říct „ANO“
u bíle nazdobeného oltáře.

Drápy a škodolibý úsměv vyceněných klů…
Přesně půl roku… 90 dnů…
90 dnů jsem milovala a pak se do mě pustily ty ďábelské ruce
Prostřednictvím NĚHO začaly v mém životě lítat lekce…

Děkuju…..

Za všechnu tu bolest, kterou jsem znovu mohla prožívat…
Za všechny ty slzy, co jsem v dětství měla prolívat.
Odmítl si mě stejně jako když můj táta nechtěl dceru…
Ta bolest zůstala skrytá… Což netušila jsem věru…

Děkuju za rozchod bez několika vět.
Ani táta mi tenkrát neuměl povědět.
Proč…?
Tisíc otazníků, proč si malé holky nezaslouží lásku táty.
Jenže na karmické úkoly je i rozum krátký…

A tak děkuju tomu specifickému andělu s pokérovanými zády…
Děkuju za všechny vzlety, ale i pády.
Děkuju za příležitost jak probudit své ženství a uzdravit vnitřní dítě.
Vesmíre… Miluji tě!