Prstýnky z trávy.

12.02.2007 21:23:00   Gregy

Milá Afig. Prošel jsem se Tvou zahradou. Spíše smutnou. Tak to chodí. I tou nejsmutnější, která tak křičela... Máš v sobě tolik citu a máš dar ho dávat do veršů. Svět veršů je tím, ve kterém si můžeme ulevit našim smutkům. - Děkuji, že jsem mohl nahlédnout. M.

09.02.2007 10:38:00   whiolet

nádherně napsaná život není peříčko a láska se z našich srdcí už pomalu vytrácí ale přijde nová....jednou...snad

07.02.2007 14:26:00   Psavec

Jo, život není tak hezký jako Tvoje básnička.

06.02.2007 09:24:00   Zamilovaná do nezamilované doby

jéééééééééééééééééééé :) já koukám :)

06.02.2007 08:14:00   s.e.n

Byla by to krásná romanrická báseň-nebýt té soudní síně.
No,ale stalo se.

05.02.2007 20:36:00   Levandule

soud... vzpomínky... vychladlé dotyky na těle... dny bez zítřků... to dobře znám...
však - když zahojíš a znovu otevřeš své srdce... přijde do něj nová láska ;-)

05.02.2007 16:50:00   grázlík

Jo je na co vzpomínat, jak ten čas letí:-( :-)

05.02.2007 14:10:00   S&made

smutný,smutný,smutný...ale věř...že bude líp.