zas sedím potmě u kostela
zas sedím potmě u kostela
Anotace: .
zas sedím potmě u kostela
jak většinu svých děsných rán
a kolem na mši proudí těla
oblečená do pyžam
v jednom z nich jde Boží dcera
měnit vranám obvazy
a svou minci pro pátera
pokládá mi pod jazyk
kdyby jen chtěla se mnou ztratit
víc než jen peníz na dlani
dám jí své tělo na hraní
a budeme zas oba svatí
i před sebou ji ochráním
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
06.11.2015 06:52:52 básněnka
Prej pozřem sebe sama, stejně jsi ryba a já rak, sedím s tebou na schodech od pyžama, nematka boží, jen ze všech vran mám frak...
06.09.2015 21:56:03 uživatel smazán
Neobvyklé spojení, asociace i pointa ... pěkné :)
