BACK TO BLACK

BACK TO BLACK

 

 

Pod víčky oloupávám vzpomínky

jak z kůže cibuli

až na krev

do nahého jádra

v rádiu hrají Back to black

a auta padající do noci

od zadních světel odráží plamínky

zrcadlí lítost

promlčený vztek

na deštěm umáčené silnici

 

Patřil ti potlesk divadla

byls králem exhibic

s korunou v kapse

a fanfarónským smíchem dobrodruha

pro mě jsi

v kulisách špinavého prádla

vyčlenil roli

hraběnky z Nemanic

za všemi těmi mnohými

navěky

navždycky

nastokrát druhá

 

Radosti lásky

skrz slzy lží

ve vlasech doteky

cizí

 

zaškobrtnutí v hlase

náhodné přeřeky

útěky

dovnitř své vlastní duše

dávno ne ryzí

do světů z černočerné tuše

kde sama pře sebou

unikám

plivancům pomluvy

 

tak někdy na viděnou

s tvou další ženou

pssst…

o tom se přece nemluví

 

V mozaice starých ran

stále vězí bolavé kamínky

nevyslovených výčitek

na rozhovory jsme my dva

neměli štěstí

protesty, hádky, výbuchy emocí

zpoza zavřených bran

zadusil tikot hodinek

cos nikdy nesundaval ze zápěstí

 

Už je to tolik let

čas smazal hořkost

v náručí muže

s nímž hřeje noc i svítání

Zbyly jen vzpomínky

jak voněls vínem

a jak měls v očích vítr

nezachytitelný do dlaní

 

když ale slyším

z rádia Back to Black

naskakuje mi husí kůže

 

https://www.youtube.com/watch?v=TJAfLE39ZZ8