Davídkovi

Dala jsem ti do vínku svoji vlastní postýlku,
na ní naučil ses znát kdo má tě rád
a lásku úsměvem svým dát.
A čas jak pták odnáší nás dál,
na jeho křídlech poznáš lásku, krásu i řád.
I bolest nás tíží světem,
nepřejme ji našim dětem.
Louky at máš plné kvítí,
a na cestutvou Ti slunce svítí
a tou modrou oblohou obepíná hlavu tvou.