Lovec

Je půlnoc a kraj šel spát,
jen ty tu smutně stojíš a já mám strach,
že zas jednou budu ti muset lhát...
a věř to pomyšlení zabolí.

Už to znám...
v očích se ti budou lesknout slzy, ale nic neřekneš,
projdeš kolem mně, zůstanu v kuchyni sám
- s tím palčivým pocitem že jsem ti ublížil.

Pár dalších dnů se budem trápit,
budu bojovat o tvou důvěru
jak lovec co chce zvířet lapit..
a do srdce mu střelí šíp.

Když získáš víru a zas smím tě držet v objetí,
tiše mi řekneš slova co zabolí:
Vím, láska si žádá oběti,
těch mích je ale už moc.

Sevřu tě, z víček setřu žal
a do kůže napíšu jak mám tě rád.
Dávno už vím co stane se dál....
znovu tě zabiji jak lovec svou laň.