O lásce

Anotace: Každý píše svůj životní příběh. Někdy máme tendenci příběhy ostatních posuzovat podle svého. Málokdo je otevřený naslouchat pravým pocitům. A už vůbec ne pochopit, že jiní dokážou být šťastní s málem. „Lásku nelze vyléčit bylinkami.“ Publius Ovidius Naso

Láska je sladké mámení,
nosí úlevu, radost, nadšení,
chvění,
s tím jediným duševní spojení.

Láska je také bolest, křivda, žal,
nosí bezesné noci a sevřený žaludek,
chvění,
že ten jediný odejde navždy.

Láska je jedinečná pro každý pár,
láska spojuje dva v „my“,
udává věcem řád,
pomáhá překonat horší dny.

Za lásku se vyplatí bojovat,
je zárukou touhy jít dál,
srdce v jejím žáru taje,
spolu nám je dobře.

Láska hladí vrásky,
nepočítá sázky,
nehledí na spory,
raduje se z výhry.

Láska tvoří z člověka bytost,
zjemňuje realitu,
tvoří most mezi různorodostí,
spojuje pronárody.

Díky lásce poznávám Boha,
k jehož obrazu jsem stvořena,
a stářím krásní,
v srdcích lidí.

Lásku hledám, nerozumím jí,
kdo ví, zda ji někdy najdu,
abych byla šťastná,
ale já miluji i jinak.

Než si druzí myslí.
Třeba platonicky.
Nefyzicky.
Přátelsky.