Kočičí...
Kočičí...
Polední pruty
jiskry
vlídného zlata
..hledají..lákají..
..hmmm..
dráždí
..živou rozkoší..
*slastně oči přivírám*
flanelové objetí
měkoučké
teplé přikrytí
..cítíš..
lásku něhu
*kočičí škádlení*
sundej brýle všednosti
..žij..
zapomeň
šílené pohledy
..užívej..života..
dřív
než odvane
*poselství lásky*
a oči zavře
..sněžná slepota..
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Často jsem slyšela o falešnosti koček, ale teď, když mám své dva kočičáky, je to čistá radost a krása...a to všechno je i ve tvém dílku.
18.02.2007 21:26:00 | koloušek
Se skromnou tichostí,se skromným úžasem,takhle to napsat nedovedu. Hodnocení tvých básní, je toho důkazem.
Ač to není poznat, jsem tu stálým hostem.
10.02.2007 12:10:00 | Lota
.... raději oslepnout pohledem do slunce ...
než žít se zavřenými víčky ...
09.02.2007 13:30:00 | HarryHH
...a já myslel , že máš psa :) ...si mi udělala rádost páč micky já můžu :) ...
09.02.2007 08:04:00 | WhiteSkull
Před milou kočkou bych si hned
s prosbou na koleno klek
by zahřála můj ztulý hřbet
V odpověď když mám jen smích
těch očí zelenokočičích
což značí "nelze vyhovět"
namítám, že jsem dalek
všech úmyslů postranních
(málem jsem už přece kmet)
:o)) J.C.s
08.02.2007 23:29:00 | j.c.
Šedivé brýle všednosti
o tvrdou zem se rozbily
zelené oči kočičí
do tmy touhou zasvítily
06.02.2007 21:11:00 | Mourek
