Neříkej nic...
Neříkej nic...
Neříkej nic...slyšíš? ..Už se klube
něžné malé pískle v Tobě schoulené
Až zaťuká zevnitř svým vaječným zubem
pak Ti srdce praskne ...není-li z kamene
Vypadá sic divně - nevzhledné a holé
a má oči slepé, pevně srostlá víčka
Až prohlédnou jednou .. bude to asi bolet
Ale do té doby musíme ho hýčkat
zahřívat svým dechem a současně věřit
nejhezčímu ze všech tichých zázraků
Až jednou naroste mu perleťové peří
potom s námi vzlétne vzhůru do mraků
Neříkej nic... snad nedýchej ani
dokud nebudeš cítit , že skořápka praská
dokud nevklouzne Ti do hnízdečka z dlaní
to něžné malé pískle - čerstvě vylíhnutá láska...
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Klidně mi je nepiš, Danieli, a neopakuj se.Opakování totiž není matka moudrosti,jak nám hustili do hlavy ve školy,to jsou jen kecy.Stačí,že se Ti moje básničky líbí.
08.02.2007 11:02:00 | Branwen1
Já už Ti vlastně komentáře ani nepíšu, protože už mě nebaví Ti v hednom kuse opakovat, že je to skvělý, úžasný, dobrý a tak dál. Ale tentokrát prostě musím.
tohle je naprosto, úplně, piramidálně, skvělé...
08.02.2007 10:36:00 | Daniel S.
Tak nevinný stvořeníčko to asi nebude,holubi nemají vaječnej zub k rozbití skořápky (narozdíl od dravců).
08.02.2007 09:01:00 | Branwen1
...vaječným zubem ? ...to může být i krokodýl ...:) ...ale ta láska je lepší ...:) ...
08.02.2007 08:37:00 | WhiteSkull
