Žízeň

V tom starém domě
s pavučinami na pantech dveří
stále se ozýval klapot
jejích podpatků z rosy
A já měl velkou žízeň
jako ve včerejším snu.

V té pavlači, kde jsem stál
a kouřil doutník z Brazílie
svlékala se ze souvětí
až do holých vět,
značně nerozvitých
a bylo jí krásně.

S výhledem na starou dlažbu
a plakáty, jež potrhal vítr
díval jsem se na ni
a slyšel pojednou kytaru,
která jakoby u splavu
teskně hučela Niagaru.

Až se podívám z okna
a uvidím ji přicházet,
ozve se klapot jejích podpatků
stvořených z rosy jako dřív.
A já budu mít velkou žízeň,
až bude odcházet...