Tři otázky

Anotace: Trochu více delší, ale rozhodl jsem se, že ji nebudu dělit na části, protože myslím, že by něco ze sebe ztratila...Čest tomu, kdo dojde při čtení až na konec...

Kdo vystoupí až k nebi a řekne mu pohleď…?

Tam kde zem se potkává s oblaky,
roste malá růže, rudá jak krev,
schovaná za svými okrasnými plátky,
spojuje nebeský nářek a zemský řev.

Tam na té hoře, která deset deset,
tisíc tisíc metrů k nebi se zdvíhá,
mnoho kroků a životů několik set,
pro toho, kdo ji utrhnou se chystá.

Tam vedle osamělé růže jen poutník čeká,
počítá léta a připravuje si otázky,
pro toho, kdo až k němu vystoupá,
čeká už dlouho, celé dlouhé roky.

------------------------------------------------

Po mnoho a mnoho stovek let,
k nebi už stoupá osamělý stařec,
prochází skrz zemi, kde vidí jen led,
jen hůl a na hlavě malou pleš.

Po životech svých dětí žije,
odpovědi už ví, otázky ale ne,
vydal se na pouť co odpovědi slibuje,
na vrcholu na své staré nohy klesne.

Po dlouhých nocí, ještě delší dny,
konečně už nebe spatřil,
byla to skutečnost ne pouhé sny,
pro teď celý život žil…

------------------------------------------------

Poutník spatřil na hlavě malou pleš,
pak celou tvář, utrápenou věky,
stařec ví, že teď nesmí pronést žádnou lež,
vždyť žil, jen pro tyto otázky.
.
-------------------------------------------------

Tři otázky a jen pár správných slov jako odpověď…

-------------------------------------------------

Tak poklekni starče před růží a odpověz,
na otázky jenž z mých úst vyplynou,
víš sám, že takhle vše psáno jest,
ale pospěš si než poslední dny uplynou…

-------------------------------------------------

Otázka prvá a třetí od konce…

V něžném větru lístky růže tančí,
slova pomalu skrz kvítky vyznívají,
to vše už s bláznovstvím hraničí,
vůle tvoji lež dobře poznávají.

Uprostřed všeho, mezi nebem a zemí,
na hoře deset deset tisíc tisíc,
metrů vysoko, oni dva se ti smějí,
zatím viděli jen rub, čeká je líc.

Tak teď, když před námi klečíš,
odpověz na otázku jenž prvou se stala,
odpovíš a svoji pravou duši spatříš,
teď možná pláčeš, ale ta doba už byla.

Odpověz na otázku nenávist???

------------------------------------------------

Jen rukou opřen o svoji hůl dívá se výš,
do oblak či ještě kousek až do nebe,
říká, vždyť všechno odpovědi stejně víš,
a teď je tu jen pro tebe…

Nenávist??? To jest jen slovo,
jen jedno z mnoha jenž člověk říká,
ke dnu života klesá jak ve vodě olovo,
každý to aspoň jednou slýchá.

Nenávist!!? Daleko od skutku pravého má,
pár písmen a myšlenka uprostřed pouště,
nenávidět dokáže i tvář němá,
nenávidět možná, ale opustit tě???
Nikdy…

--------------------------------------------------

Poutník jen na okamžik na růži pohleděl,
spatřil správnou odpověď na otázku prvou,
věděl, že stařec pravdu pověděl,
tak čekal na odpověď druhou.

--------------------------------------------------

Otázka druhá a druhá od konce…

Skrz bouři na širém moři,
podél mrtvé té daleké země,
na svém věrném oři,
nebo jen pěšky vyhledal jsi mě.

I růže na tvůj příchod dávno čekala,
netuší proč, ale poslání tvé to je,
nejednu noc pro duši plakala,
nezapomeň kde tvá duše opravdu je.

Přišel jsi až na vrchol k nám,
opustil jsi svoji lásku i přátele,
další otázku pro tebe teď nám,
meč smrti nejednou ucítil jsi na těle.

Odpověz na otázku jak?

---------------------------------------------------

Po tváři nejedné pouště,
po vlnách mnoha moří,
jednoduše a prostě,
po svých lýtkách která teď hoří.

Koňským spřežením skrz bahno,
po vlastních nohách okolo hrází,
prošel jsem všechno, teď je mi to jedno,
mnoho času po putování mi schází.

Jak??? Prostě až sem k tobě,
po svých vlastních nohách,
po své vůli a víře v sám sobě,
to vše v mnoha času skulinkách…
až sem k tobě…Jak??? Po své vůli…

--------------------------------------------------

Další z pohledů patřil růži,
jenž jen kvítkem jedním odpověděla,
v odpověď tomu starému muži,
jako on, tak i ona odpověď pověděla.

--------------------------------------------------

Otázka třetí a prvá od konce…

Na nebi či uprostřed země,
kvete kvítek rudé barvy,
nevíš sám jestli ji nebo mě,
vzpomeň si sám na všechny ty stavy.

Na nebi mezi zemí a vším,
kvítek ten malý se radostí tkví,
pověz vše na co teď myslím,
tancuje na slunci s radostí a chutí.

Přišel jsi až na vrchol sem k nám,
opustil jsi svoje přátele a hlavně lásku,
další otázku položit ti teď nám,
tvůj osud a život visí na provázku.

Odpověz na otázku pro koho jsi pro růži přišel?

--------------------------------------------

Pro koho že jsem až jsem vystoupil?
ptáš se teď ty mě, po tolika letech,
vždyť na stezku smrti jsem vstoupil,
pro ni, proto že můj život je jen pro teď.

Po tolika let let, jsem putoval,
skrz mnoho generací své rodiny,
nikdy jsem ani jednoho nelitoval,
všechno jsem bral hodinu od hodiny.

Ale teď, když klečím před růží,
a ty odpověď třetí chceš,
vím pro koho mé srdce tak touží,
a to co povím nebude žádná lež…
„ Po lásce mé jediné,
proto jsem šel tolik let,
pro společné dny tak krásné,
proto jsem šel tolik let…
Pro její úsměv na krásné tváři,
pro něžný polibek na jejích rtech,
pro celé její tělo, proto, že chtěla růži,
ale klidně se vrátím pro její lásku ve snech…“
--------------------------------------------------

Napřáhni ruku a pohlaď svoji růži,
odpověděl jsi tolikrát kolikrát jsi mohl,
ale z tohoto místa už ji v životě neodneseš,
protože jsi Ty teď růží dalších poutníků…

Třetí otázka odpovězena byla,
z jedné růže staly se záhy dvě…