Kruh samoty

Kruh samoty

Anotace: ...

Jsme uzavřený kruh
který svírá smutek
nekonečného průměru

Každý na svém poloměru
jakoby bez smyslu
žijeme psí život
na krátkém vodítku

Strachem slídíme
ve svém podvědomí
a štěkáme si do duší

Přitom jsme oba
tak bezmocně malincí
nad jednou velkou kostí
v naší společné misce samoty
Autor Marcella, 09.02.2007
Přečteno 846x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (15)
ikonkaKomentujících (13)
ikonkaDoporučit (2x)

Komentáře

to byla narážka na tvoji lichotku o krásném psaní...

10.02.2007 21:28:00 | recht

ty mi něco povídej... :-)))

10.02.2007 00:12:00 | recht

..každý má své vize..něčeho..jednomu dají křídla..druhému jednoduše nedají.. :-))

09.02.2007 20:07:00 | isisleo

.... Smutek ... to je naděje .... a vůle něco změnit ..
lhostejno co ...
... je to latentní touha po změně, po něčem co nám uniká ... a stojí nám za to .. o to usilovat ....
Přivázáni na řetěz konvecí a poviností se toužíme osvobodit, ... a vedeme předem prohraný boj ...
Toužíme po někom kdo by s námi tyto touhy a povinosti sdílel ...
Ale i kdyýž řijeme v páru pak nakonec zjistíš že se svými sny a povinostmi je každý beztak sám ... :-(((

09.02.2007 14:11:00 | HarryHH

Teda Marci..:) Ty jsi nevyčerpatelná studna pocitů...snad žena s velkým...Ž...

09.02.2007 13:31:00 | Favi

Báseň na mně padne jak ulitá,si myslím.A ještě k tomu ten uzavřený kruh si kreslím sama,což bych nemusela .A ani nevím proč.Dobrá k zamyšlení.

09.02.2007 13:23:00 | s.e.n

... Petí ... mám tě ráda, nemusíme nic .. dík za čtení ...

09.02.2007 11:51:00 | Marcella

Oprav si tam šťekáme na štěkáme.
Nemusíme nic. Přijímáme všechno, protože nám to takhle vyhovuje, nebo jsme přesvědčeni, že je to takhle pro nás nejlepší, či že je to takhle správné. A třeba je to všechno jeden velký omyl.

09.02.2007 11:44:00 | Petr Miroslav

... díky všem ... mám dnes kmitec

09.02.2007 11:28:00 | Marcella

...tak vidíš ...už jí máš ...samotu ...:) ...

09.02.2007 11:02:00 | WhiteSkull

skvělé,jsi jednička,vystižné a je z toho cítit mnohem větší záběr:
...jsme všichni
tak bezmocně malincí
nad jednou velkou kostí
v naší společné misce samoty...Země

09.02.2007 10:54:00 | Lupus

se mi dost líbí, to tě docela vystihuje

09.02.2007 10:51:00 | Jarky

Jsi básník nekonečného průměru... čili nadprůměrný ;-)))

09.02.2007 10:47:00 | Levandule

Když jsem se narodil, přemýšlel jsem, co to nade mnou stojí za obrovské železné nohy. Překvapilo mě, že si jich nikdo jiný nevšímal. Já na ně pořád civěl. Bylo to takové velké kružítko. Dívalo se na mě, až mě to znervózňovalo. Pak si kolem mě jednou zatančilo. A zmizelo. Byl jsem sám.

09.02.2007 10:43:00 | smudlinek

... oprav si tam "bezmocně" ... i když "beznocně" má taky svůj půvab ... IAI ... kvílí roboti ...

09.02.2007 10:34:00 | JardaCH

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí