Vůně sena

Vůně sena

Pohledy do očí,

dvě žhavá těla,

vzduch loukou vonící,

touhou se chvěla.


Líbání za noci,

není jim pomoci,

Amor je střelcem

bezchybným.

Doteky dlaní,

těžko se brání,

ležíce u sebe,

hledají rým.


Beze slov, bez lidí,

nikdo je nevidí,

jen zvláštní hudba,

slyšet je nocí…

Nikdo z nich nespěchá,

lásky se neleká,

vězněni stejnou

jsou mocí.


Polibků tisíce,

za svitu měsíce,

touha se s vášní

střídá.

Nad ránem usnuli,

k sobě se přimknuli,

vzpomínky mysl

jim hlídá.


Pak přišlo svítání,

ona se nebrání,

dát jemu znovu se

celá.

Než slunce vysuší,

louku co netuší,

co s lidmi prostými,

láska si dělá.