V zaru zitrejsich ran

Prisel jsi a zase odesel,
pises... neumiram,
co kdyz vsak umiram ja?

Tou touhou zazit to,
co jiz neni,
vse se meni,
od nedele do pondeli,
kazdym snem.

Zivot plyne s udery beatu,
zaspava vsak v ramci dvou svetu,
odlesk me duse meni se suse,
ztraci se v zablesku,
vcerejsich dnu.

Nechci tu samotu,
tu vlezlou couru,
chci citit sebe,
vedle Tebe,
v plaminkach nehy,
v zaru zitrejsich ran.