Most

V hlavě honí se mi divné tvary,
vroucí záludnosti hořkých myšlenek.
Do kalných barev se (tam) zamotaly,
a pod hrudní kostí mají oddenek.

Hrdlo svírá průnik rovin času,
pokřivených tíhou podlých vzpomínek.
Obrazy, co vytratily krásu,
v kamnech dohasínající ohýnek.

Most, po kterém přecházím, se bortí,
okraje se ztrácí v mračnech temnoty.
Pokouším se ještě nadechnouti,
dát mi první pomoc umíš jenom Ty.