Měla jsi oči utopené v soli,
v mezirtmí probořenou hráz,
zlámaná v křídlech světlušek
fosforescence neklidu,
umírat dá se pro cokoli,
nejlépe pro to, v co věřilas,
přesýpáš zítřek na písek,
skřípe Ti v zubech bez důvodu.
Vějířník, který svou tvář skrývá
rozlomil srdce do dvou skýv,
netaktní v taktu střemhlaví,
bezklidnou řekou obtočená
po střepech do naha chodívá,
úplněk spletl jí copy z lip,
penízem, který nezrezaví,
láska má odřená kolena.
Vykoupím lásce okamžik
pro Tvoje ústa rozklížená,
máš úsměv Mony Lisy
a celý vesmír usnul v něm,
narovnám páteří obratník,
když s úsvitem se zrodí žena,
jsem stromem plným mízy
a ty jsi podkvětem,
vírou a budoucím plodem.
Umírat dá se pro cokoli...nejlépe pro to, v co věřilas...úsměv.Jiří...děkuji za ni...z.
17.05.2016 00:18:32 | zdenka
To já Ti děkuji, Zdeni za návštěvu i Tvé jemné a hluboké vnímání
17.05.2016 01:02:05 | Akrij8
...ke zdroji.....JI./úsměv/
16.05.2016 22:24:48 | jitoush
Děkuji Ti, Jitřenko :o)
17.05.2016 01:01:18 | Akrij8
...plodem Milosti..****KRÁSNÉ JIŘÍ**ST***
16.05.2016 22:12:55 | Frr
Děkuji Ti Jiří, krásně jsi to doplnil :o)
17.05.2016 01:00:51 | Akrij8
pro mládí
vyplakané slzy
pro něhu
úsměvem naznačí
tajemství mízy
probudí brzy
plod
v něm silou je
přátelství...
ST Jiří, Tvé básně nemohou zklamat :-)
16.05.2016 14:16:37 | Malá mořská víla
Děkuji má milá vílko, stejně jako Tvé krásné komentáře :o)
16.05.2016 18:26:39 | Akrij8