Snad, že nejsi ten pravý,
Snad, že jsi neřekl ta slova,
Ta, která bych chtěla slyšet,
Každý další den zas a znova.
Proč to pokaždé pokazíš?
Protože já se ztrácím, víš?
Ale doufám, že mě zastavíš,
Však čekat, že ty pochopíš,
Že utíkám jen z lítosti,
Žárlivosti a bolesti,
Jen tak, že to bylo v pohádce,
Vím, jak dětinské čekat na prince...
Snad, že nejsem ta pravá,
Snad, že jsem nechtěla říct ta slova,
Ta, která jsi měl slýchat,
Lehčí opakovat stejnou chybu znova.