Otevřela se mi tak jako žádná již dlouhé roky
A já pil z její tůně plnými loky
Holýma rukama nabíral ten mok
Avšak každá krása jednou skončí
I plamen uhnul z jejích očí
A vyschl milovaný pramen
Jistě, že vyschl!
Nikdo nemá tolik krve
Aby ukojil mé touhy
Nasytil mne
Uhasil mou žízeň
Další otevřela mi své srdce
A já opět toužil pít tak prudce
Z otevřených cév
Další krása skončila se náhle
..tolik krve, tolik touhy a někdy den tak dlouhý...
pěkné čtení, děkuji za básnění...
06.06.2016 08:44:00 | JSJ