Pověz mi holoubku

Stojím na zastávce,
za chvíli už budu tam,
pak vznesu se až ke hvězdám,
malinko spát se mi chce.
Vznesu se ke hvězdám,
k vrcholkům tak vzdáleného nebe,
pak dolů se podívám,
sestoupím v náruči odnesu tebe.
Jenže autobus nikde,
kolona, nový jízdní řád,
kde ten vůz vězí,
to já věděl bych teď rád,
kterým směrem mám se podívat?
Jen holoubek vrká a poletuje,
jemu však jistě, dobře bude.
Pověz mi holoubku, kam ten vůz jel,
kde vězí, čekám on nepřijel,
pověz mi holoubku, na který směr,
se vydat mám, bych milou, v náruči měl.
Holoubek zakroužil, odlétl,
sám musím hledat ten směr,
a dávat pozor, abych se nespletl,
bych do cíle dojít, nezapomněl.