Odraz toho kdo sám chodí
na stěnách bílých při svíčkách
černotou noci přece se brodí
nechává polibky na víčkách
V záclonách čas právě ranní
krouží k nám novým dnem
ukončí něžně tvrdé tvé spaní
provoní touhou květinový len
Až ráno den si nás najde
snění s větrem může si hrát
bolavou duši hřích zase projde
miluješ chvíli, kdy jdeš spát
Odevzdání noci nalžeš si rychle
šeptání do vlasů necháš si zdát
řasami poztrácíš polibků míle
jak lehce uvěříš, že má tě rád
poněkud hodně lehce.. vid.. mamino. :) už mě to štve.. mi nefungujou háááčky :((((((((((( bééé
11.02.2007 10:54:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Tak krásné jsou touhy,
11.02.2007 10:51:00 | Vivi.~2