Lásky hodných holek

Jako holka malá,
které nestačí rozbít si koleno.
Asi jsem blbá.
A taky hluchá.
Jako to poleno!

Věnuji tobě vzpomínku s povzdechem.
Jaké to bylo
s tebou
mezi rozkošným nádechem.

Sama sobě drásat ránu.
Příznak duševní nemoci.
Chtěla jsem tě.
Nemůžu si pomoci.

A tisíckrát vím,
proč my dva spolu nebudem.
Býk prostě nehne s ohnivým osudem.
Ty střílíš hvězdy a pořád míjíš svůj cíl.

Jen tak na malou chvíli
jsi tady pro mě tehdy byl...

A srdce pláče,
těžko se z toho vzchopívá...
Umanutý býk, co na druhých ulpívá...
Jo, to jsem já.
Doprdele s mou nostalgickou náturou...
Tolikrát jsem slyšela:
"Buď potvorou!"

Neumím...
hodné holky vždycky stojí na konci.
Všichni se o nás perou
a většinou ...
jsou to pitomci.