Chybí mi úsměv tvůj,
chybí mi tvůj smích,
chybí proto, že nejsi tu,
chybí mi spáchat hřích.
Zatím zbývá mi pouze snít,
oči, když na tebe pokládám,
vidím oblohu letní v očích tvých,
radost ze života hned větší mám.
V těch očích jsou sny o světě,
o světě blízkém i dalekém,
nelze vyjádřit ani ve větě,
natož být jednou člověkem.
Někdy je hůř, někdy je líp, každému z nás chybí to něco, co mohlo být hřích... :)
24.11.2016 13:33:17 | Philogyny1
Moc hezky jsi to napsala. :-)
24.11.2016 14:45:46 | banan
Vroucí a silné vyznání. ST. :-))
24.11.2016 13:06:35 | Iva Husárková
Je to od srdce. Líbí se i osobě určené, ale bohužel je nedostupná. :-(
24.11.2016 13:11:07 | banan
:-(((
25.11.2016 08:57:05 | Iva Husárková
A nechybí, nosíš si ho pořád sebou. Na ten opravdový úsměv skutečně jeden život nestačí, ale taky se proto nikdy zcela nevytrácí. Napsal jsi moc krásné vyznání. :O)
24.11.2016 10:14:22 | Tichá meluzína
Děkuji, moc si cením Tvého hodnocení. F
24.11.2016 10:30:54 | banan