Utíká

Rozplývá se jako odér páry nad hrncem,

Utíká posledním rokem

a díváš se už pouze vlastním okem

Rozplývá se jako dávná mlha lesů

kdy tma obestírá cokoli

Člověk se bojí příchozích děsů

A odhání přílisné okolí

Je to láska, je to rozum, čas, je to oťukané já.